Intimita ve vztahu: blízkost ve tmě bez výkonu a bez zrcadla
Kdy jste se naposledy dotkli jen tak? Ne cestou kolem sebe v kuchyni, ne pusou na odchodu, ne rukou na zádech, když se tlačíte ve dveřích. Prostě dotek, který nikam nevede a nic nechce.
Jestli jste teď chvíli přemýšleli, nejste sami. Při pobytu ve tmě pro páry se k téhle otázce lidé dostávají dost často. Většinou si ji položí sami, trochu rozpačitě, a nahlas skoro vždycky až po pobytu. Před ním se páry ptají na praktické věci: jestli je v chatce teplo, kolik je teplé vody na sprchu, co když jeden chrápe. Intimita ve vztahu je téma, o kterém se nahlas moc nemluví. Tak to zkusím vkusně a zároveň bez okolků. S Lenčou jsme spolu přes pětadvacet let, máme čtyři děti a od roku 2013 jsme tmou provedli přes tři tisíce lidí. Leccos jsme slyšeli. A hodně z toho bylo krásně obyčejné.
Bez zrcadla a bez publika
Zkuste si spočítat, kolikrát denně vidíte sami sebe. V zrcadle v koupelně, ve výloze, na fotce v telefonu, v odlesku vypnuté obrazovky. A kolikrát si přitom řeknete něco nehezkého. Břicho, vrásky, šediny, kila navíc, pleš. Muži i ženy, tady žádný rozdíl není.
Do intimity si to všechno neseme s sebou. Člověk zatahuje břicho, zhasíná, hlídá, z jakého úhlu ho ten druhý vidí. Kus pozornosti, který by mohl patřit partnerovi, patří hodnocení sebe sama.
Chlapi k tomu mají ještě jedno zrcadlo navíc, i když to přiznávají neradi. Řeší, jestli jsou dost dobří, jestli to dělají správně, jestli ten druhý není zklamaný. Tohle zrcadlo visí uvnitř hlavy a hodnotí stejně přísně jako to v koupelně.
Ve tmě tohle prostě skončí. Ne proto, že byste si to zakázali, ale protože není na co se dívat. Nevidíte sebe, nevidíte toho druhého a hlavně vás nikdo nevidí. Jedna žena, říkejme jí Dana, nám po týdnu v chatce Lásky s úsměvem řekla, že nejintimnější na celém pobytu bylo, že sedm dní nezatahovala břicho. Její muž se rozesmál. Dvacet let ho zatahovala a on o tom neměl ani tušení.
Dotek, který nikam nevede
Tady se dostáváme k mužské a ženské energii, o které píšu podrobněji v článku mužská a ženská energie ve vztahu. Mužská energie má ráda směr. I v intimitě: je tu začátek, cíl a ideálně dobrý výsledek. Je v tom kus výkonu, ale taky kus péče, protože chce, aby to bylo dobré. Ženská energie potřebuje něco jiného: čas, přítomnost, tělo, které se nikam nežene. Obojí je v každém z nás a obojí je v pořádku. A platí to stejně pro muže a ženu jako pro dvě ženy nebo dva muže.
Potíž je, že doma na tu ženskou stránku zbývá málo místa. Intimita se musí vejít mezi uspávání dětí a budík, a tak skoro sama od sebe dostane mužskou podobu: efektivně, rychle, ať se to stihne. Není to ničí vina. Je to jen kalendář, který se dostal až do ložnice.
Ve tmě hodiny nejsou. Nevíte, jestli je deset večer, nebo tři ráno, a nemusíte to vědět. Ráno nezvoní budík, nikdo nechce svačinu, nikdo nečeká na odpověď na mail. Dotek tak může trvat, jak dlouho chce, a nemusí nikam pokračovat. Ruka na zádech může být jen ruka na zádech. Páry nám říkají, že tohle bylo možná to nejnečekanější: že se dotýkaly mnohem víc než doma, a přitom to často vůbec nebylo o sexu.
Umět si nechat dát
Jedna věc se ve tmě ukazuje překvapivě často. Spousta lidí umí dávat, ale neumí přijímat. Pohladí, obejme, postará se. Když ale někdo pohladí je, nevydrží to v klidu. Hned to musí oplatit, vrátit, „srovnat účet“. Jako by dotek byl dluh, který se musí do minuty splatit.
Přijímání patří k ženské energii. A mají s ním potíž muži i ženy, hlavně ti, kdo doma celý den za všechno odpovídají. Ve tmě se to dá cvičit docela snadno. Jeden z vás leží a nechá se hladit. Nic nevrací, nic neřeší, jen vnímá, jak je mu. Druhý dává a nic za to nečeká. A pak se to prohodí, klidně až druhý den.
Zní to jednoduše a pro někoho je to nejtěžší věc celého pobytu. Páry nám po návratu říkají, že právě tohle si odvezly domů nejvíc: že si jeden od druhého nechá dát. Mužská energie v tom má taky svou roli. Ten, kdo dává, drží prostor. Hlídá, aby se ten druhý cítil v bezpečí, nepospíchá a nechce nic zpátky. Bezpečí je pro blízkost to hlavní. Kdo se necítí bezpečně, nepustí k sobě nikoho, ani ve tmě.
Smysly se probudí, i ty obyčejné
Když nevidíte, ostatní smysly se po pár dnech zbystří. Slyšíte dech toho druhého a poznáte podle něj, jestli spí. Poznáte ho podle vůně, podle kroku, podle toho, jak se otáčí na posteli. Ruka po probuzení najde jeho ruku, aniž by ji hledala. Jsou to drobnosti, a právě z nich se intimita skládá víc než z velkých gest a svíček.
Proto vás prosíme, abyste do chatky nevozili voňavky, antiperspiranty ani chemické sprchové gely. Jednak je chatka malý prostor a odpadní voda od nás teče přes domácí čističku na zahrádku. A jednak po pár dnech zjistíte, že nejhezčí vůně v chatce je ten druhý. Bez přísad.
S hlasem je to podobné. Šepot ve tmě zní jinak než šepot při rozsvícené lampičce. Je bližší, a to i když je ten druhý na druhém konci postele. Některé páry si po letech znovu začnou vyprávět jako na začátku vztahu, potichu a dlouho do noci. Jenže ve tmě je pořád noc, takže „dlouho do noci“ tu znamená prostě dlouho.
Co když se nic neděje
Tady musím být upřímný, protože tohle je důležité. Ne každý pár zažije ve tmě romantický týden. Spousta lidí první dva, tři dny hlavně spí. Tělo dohání spánek, který mu celý rok chyběl, a na nic jiného nemá chuť ani sílu. Někdo je podrážděný, někdo smutný, někdo potřebuje být chvíli sám a lehne si na karimatku s polštářkem kousek od postele. To všechno je normální.
Stává se taky, že jeden z vás by se nejradši tulil a druhý potřebuje kus místa pro sebe. Doma by to zapadlo mezi povinnosti. Ve tmě, kde není nic jiného, to bývá cítit víc. Pomáhá říct to nahlas a bez výčitek: „Potřebuju chvilku pro sebe. S námi je všechno v pořádku.“ Ten druhý pak ví, že nejde o odmítnutí, jen o chvíli.
Intimita není úkol, který je potřeba ve tmě splnit. Kdo pojede s tím, že ve tmě se to „konečně musí povést“, přiveze si do postele zase jen výkon. A ten intimitě sluší ze všeho nejmíň. Neslibujeme, že vám tma blízkost vrátí, a nejsme sexuologové ani párová poradna. Když je to ve vztahu bolavé dlouho, patří to k odborníkovi. Tma vám dá jen čas a prostor. Co s nimi uděláte, je na vás dvou, a „nic“ je taky platná odpověď.
Někdy je nejintimnějším okamžikem celého pobytu to, že jeden nechá druhého být. Že se neurazí, když ten druhý chce spát, mlčet nebo ležet sám. I to je blízkost, jen tišší. Víc o ní píšu v článku ticho ve dvou.
Pár praktických věcí z chatky Lásky
Chatka Lásky je jediná z našich chatek s dvojlůžkem a je postavená tak, abyste v ní měli soukromí. Zámek má zevnitř knoflík, takže nikdo nepřijde, když ho nepozvete. Jídlo nosíme jednou denně do předsíně, mezi jedenáctou a třetí, a dál do chatky nechodíme. Nikdo neklepe a nikdo nekouká.
- Sprcha má třicetilitrový boiler. Vystačí na pět až patnáct minut a pak se hodinu a půl nahřívá. Sprchovat se spolu je tedy nejen romantické, ale i praktické 🙂
- Podlahové topení hřeje i v listopadu, takže bosé nohy nezáblou a nikdo se nemusí balit do tří vrstev.
- Peřiny a povlečení dostanete od nás, pokud si nepřivezete vlastní. Kdo spí rád ve svém, bude se pak cítit jako doma.
- Karimatka a meditační polštářek jsou tu pro chvíle, kdy jeden z vás potřebuje vlastní kousek místa, a nikdo se kvůli tomu nemusí stěhovat z postele natrvalo.
Fotky a víc o vybavení najdete na stránce chatka Lásky.
Blízkost, kterou si odvezete
Když se párů po pobytu ptáme, co si ze tmy pamatují nejvíc, málokdy mluví o velkých chvílích. Spíš o tom, jak usínali ruku v ruce. Jak jeden druhému potmě podával hrnek čaje a trefil se. Jak se smáli, když se na sebe po týdnu poprvé podívali na denním světle a oba měli pocit, že toho druhého vidí trochu jinak.
Intimita ve vztahu podle nás nezačíná v ložnici. Začíná ve chvíli, kdy se přestanete hodnotit, pospíchat a hrát. Tma tohle všechno na pár dní vypne. A co zbude, jste vy dva.
Jestli vás láká týden, kdy se nikdo nedívá, ani vy sami na sebe, mrkněte na volné termíny. A jestli se chcete na cokoli zeptat, i na věci, které se nahlas říkají těžko, zavolejte nebo napište. Lenča je na tyhle rozhovory lepší než já, ale ani jednoho z nás už nic nezaskočí.
Na viděnou ve tmě – Tomáš a Lenča.
P.S. Danin muž se prý týden po návratu přistihl, jak ráno před zrcadlem zatahuje břicho. Pak si vzpomněl, že ho žena dvacet let měla ráda i tak, a přestal. Aspoň v pondělí a ve středu 😉